Překrásný jazyk

      Většina lidí má ráda francouzštinu. Do stejné skupiny se řadím i já. Pro mě je to krásný románský jazyk a mám k němu velice dobrý vztah. Je velice rychlý a často mám problém porozumět. Problémem je pro mě tendence Francouzů zkracovat si mnohá slova. Proč vyslovovat celé slovo, když mohu říci jen polovinu, že? :)
       Pro mnohaleté odpůrce z řad anglických je tu dobrá zpráva, jelikož francouzština je si s angličtinou podobna cca v 60%. Např. recapitulation - shrnutí, v obou jazycích se slovo liší jen čtením. Naopak slovo car - Aj: auto; Fj: neboť. Liší se opět zvukovou stránkou, nyní i významovou.
       Je to důležitý mezinárodní jazyk, kterým se hovoří ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Kanadě a v "koloniích" (Francouzská Guyana, ostrovy v Karibiku: Martinique, Guadeloupe).
       Určitě je velice užitečné ovládat tento jazyk. A doufám, že já vám k tomu budu nápomocna.

Aby se s vámi vůbec někdo začal bavit...

   Velice důležité je ovládat základy slušnosti, a to nejen ve francouzštině, jako jsou pozdravy, poděkování, poprosení atd.
   Všechny tyto fráze závisí na tom, v jakém prostředí jste (pozdrav s kamarádem nebo pozdrav nadřízenému). Tak tedy začněme:

výslovnost budu dávat do hranatých závorek: [ ]

Bonjour! [bóžúr - n se čte jen náznakem; r čtěte "po francouzsku" zvuk vychází z krku] - Dobrý den!
Salut! [salu] - Ahoj!
Enchanté. [ášanté] - Těší mě.
Au revoir! [o revwar ] - Na viděnou!, Na shledanou! 

S´il vous plaît. [sil vu ple] - Prosím vás. (doslovnější překlad: jestli je vám libo)
S´il te plaît. [sil te ple] - Prosím tě. (doslovnější překlad: jestli je ti libo)
Merci. [mersi] - Děkuji.
Il n´y a pas de quoi. [il nja pa de kwa] - Není za co. (ve velmi vysoké společnosti)
Il n´y a pas. [il nja pa] - Není zač.
De rien. [de rja] - Za nic. (hovorové)

Comment allez-vous? [komá tale vu] - Jak se máte? (na vyšší úrovni)
Ҫa va? [sa va] - Jde to? (ve smyslu Jak se máš?, hovorové)
Ҫa va? [sa va] - Jde to. (jedná - li se o otázku či odpověď, rozhoduje intonace)

A ještě jedna fráze, která se jistě hodí:
Je t´aime. [že tém] - Miluji tě.

Au revoir!! :)

Abeceda

Základem je znát abecedu a umět hláskovat. Francouzská abeceda není tolik rozdílná od české, přece jen používá latinku stejně jako my. Ale o to více se soustřeďte na výslovnost - ta je naznačena v lomených závorkách. 

Chtěla bych soustředit vaši pozornost na několik písmen, které se odlišují:

• z hlediska psací formy: C, J, N, P, Q, T (zde je obrovská odlišnost v psaní na rozdíl od českého; přidávám dvě možnosti psaní - druhá je používanější), 
• t (toto je pro mě příjemnější forma než toho českého, proto je někdy zaměňuji :D), 
• z (psaní malého z se liší v dolní kličce, která zjednodušuje rozpoznání s a z, které často splývají v rychlém písmu)                                                                                                                                                                                                                                             
• z hlediska výslovnosti: B, C, D, P, T, V (e, které pomáhá lepšímu zvukovému odlišení od jiných písmen se čte krátce), 
• E (zvuk je dost podobný vycpávkovému zvuku, když jsme nervózní a nevíme, co říci), H (čte se jako aš), 
• dávejte si pozor na na rozdíl mezi G (čte se jako že) a J (čte se jako ži)
• Q (čte se jako kju, ale velice nevýrazně; j není téměř slyšet), 
• R (nezapomínejte na charakteristický zvuk vycházející z krku), 
• U (zkuste si říct normální české u - jazyk je vzadu, pro vyslovení písmene u se musíte jazykem dotýkat zevnitř vrcholků spodních zubů), 
• W (čte se jako dublve), 
• Y (čte se jako igrek)

Zvolila jsem trochu ozdobnější písmo, protože se mi více líbí. :) Doufám, že to nevadí a pro běžnější užití si odmyslíte krouceniny, šneky i zákruty. 

Au revoir!! (teď to můžete zkusit i vyhláskovat :))

Čtení, čtení, nad to není...

Francouzština se od češtiny a jiných jazyků liší také tím, že se čte jinak než se píše. Mým cílem bude vás naučit číst tak, abyste přečetli i slovo, které ve francouzštině vidíte poprvé.

Jednotlivá slova tedy přečtete jinak, než kdybyste jako v češtině přečetli písmena, ze kterých se skládají. V češtině např. píšeme kapesník a čteme: [kapesník], tedy slova čteme jako jednotlivá písmena za sebou. Ale ve francouzštině tomu tak není, např. píšeme mouchoir (kapesník) a čteme: [mušwar].

Existují určitá pravidla, podle kterých se slova čtou. Není jich zrovna málo, a tak nedoporučuji se je učit nárazově a nazpaměť, ale postupně je vstřebávat pomocí příkladů, cvičení atd.

Začneme souhláskami:

1. souhlásky na konci slov se nečtou kromě c, f, l, r                                                                                                                                                                                                                                    
2. ch se čte jako š [ʃ] (kromě slov, které pochází z němčiny a řečtiny např. orchestr [orkestr] - ch se zde čte jako k) - např. chose [ʃoz] (výběr)-(-er na konci se čte jako tiché e - zmíním ještě později)
3. j se čte jako ž [ʒ] - např. je (já), joli [ʒoli](pěkný, hezký)
4. c se čte jako s, když po něm následuje e, i, y                                                                                                        k, když po něm následuje a, o, u - např. carte [kart] (karta, lístek)
5. qu se čte jako k - např. quiche [kiʃ](slaný koláč)
6. g se čte jako ž [ʒ], když po něm následuje e, i, y  - např. geste [ʒest](gesto)                                                                    g, když po něm následuje a, o, u - např. gorge [gorʒ](krk, hrdlo)
7. h se nikdy nečte - např. hospice [ospis](domov pro nemocné)
8. r se čte "po francouzsku"  - zvuk vychází z krku      
9. ph se čte jako f - např. Phillippe [filip](Filip)
10. gn se čte jako ň [ŋ] - např. montagne [mõtaŋ](hora)
11. ss se čte jako s - např. poisson [pwasõ](ryba), dessert [deser](dezert)
12. ALE s mezi samohláskami se čte jako z - např. poison [pwazõ](jed), desert [dezer](poušť)
13. mm se čte jako m - podobně je tak u dalších dvojic složených ze dvou stejných písmen 
14. ALE zz se čte jako dz - např. pizza [pidza]                                                                                                                                                                                                                                           
15.  ostatní souhlásky se čtou stejně jako v češtině                                                                 

To by pro dnešek stačilo. :)

Au revoir!!

Samohlásky

Francouzština má ve srovnání s češtinou mnohem bohatší systém samohlásek. U většiny z následujících samohlásek rozlišujeme 3 zvuky:

1. fermé (zavřený)
2. ouvert (otevřený)
3. nasale (nosový)

a - zavřený: [a]  např. plage (pláž)

   - otevřený: [a]  a; â (po b, z)

   - nosový: [ã]  an/am; en/em

e - zavřený: [e]  koncové ez, koncové er, é, ei, et

   - otevřený: [Ɛ] ai např. mais (ale); e před dvěma souhláskami např. belle (krásná)
   - němé e: na konci slova např. Madame, elle chante; mezi dvěma souhláskami např.                                                   samedi

   - nosový: [ɛ̃]  en/ien na konci slova; in/im (předpony); ein/eim; ain/aim

o - zavřený: [o] au např. aussi (také); eau např. beau (krásný); ô před nevyslovenou souhláskou;                                     o na konci slov např. photo; před němou souhláskou a před [z] např. mot (slovo),                                             rose (růže)
   - otevřený: [ɔ] o před vyslovenou souhláskou
   - nosový: [õ] on/om

(ö) - zavřený: [ø] eu na konci; oeu před nevyslovenou souhláskou a na konci slova
     - otevřený: [œ] oeu před vyslovenou souhláskou; eu na začátku
                         1/2 [œ]=[ə] temné e či e muet její ne/výslovnost závisí na okolních souhláskách,                                                               tempu mluvy,pečlivosti výslovnosti atd.; často se v písních vyslovuje                                                             (do počtu slabik) na konci slov; např. depuis (od), devant (před),                                                                 il se repose (on odpočívá) 
     - nosový: [œ̃] un/um; v současné francouzštině se téměř nerozlišuje od [ɛ̃]

u - měkké [u] ou např. pour (pro)
      - [y] u (pro vyslovení písmene u se musíte jazykem dotýkat zevnitř spodních zubů)

i - [i]  i, y
           i před samohláskou se zkrátí na [j] např. Pierre [pjƐr]

Y neřadím mezi samohlásky, protože je zde rozděluji dle výslovnosti, ne psaní. Nyní se o něm zmiňuji kvůli tomuto pravidlu:
y mezi samohláskami se pomyslně rozdělí na ij; exemple (příklad): le crayon [kRƐjõ] (tužka) (ay se změní na aij, a tak ai se čte Ɛ), le voyage [vwajaʒ] (cesta) (oy se změní na oij, a tak oi se čte jako wa)


Tak to by bylo k samohláskám. Já vím, je to matoucí a je toho mnoho!! Pokusím se spoustu věcí ještě upřesnit.

Au revoir!! 

Polosamohlásky

Systém samohlásek je rozšířen ještě o polosamohlásky. Jsou to krátké hlásky, které se (na rozdíl od českých dvojhlásek) spojují s následující samohláskou a tvoří jedinou slabiku.

[i] = [j]
[jo]  io       les exemples: le studio [studjo], le radio [radjo], le kiosque [kjosk]
- souvisí s pravidlem i před samohláskou se zkrátí na [j] http://francouzskysnadno.blogspot.cz/2016/01/samohlasky.html

[u] = [w]
[wa]  oi       les exemples: moi [mwa] (já), toi [twa] (ty), pourquoi [puRkwa] (proč)

jako další jednoslabičné zvuky se uvádí skupiny oui a oue, s tím, že ou se čte jako [u]
[ui]  oui       les exemples: oui [ui] (ano), Louis [lui] (Ludvík)
[ue]  oue       les exemples: ouest [uest] (západ), avouer [avuer] (přiznat)


[y] = [ɥ]
[ɥ = wi]  ui       les exemples: la nuit [nwi] (noc), je suis [ʒe swi] (já jsem), lui [lwi] (on)


Au revoir!!  (teď to umíte krásně francouzsky přečíst :))
Vyňato z knihy:
TAIŠLOVÁ, Jitka. Mluvnice francouzštiny. dotisk 1. vyd. Praha 4: LEDA, 2005. 312 s. ISBN 80-7335-004-1 

Mezinárodní fonetický přepis zvuků

Přidávám seznam zvuků v mezinárodním fonetickém přepisu, které se používají ve francouzštině. K lepšímu vybavení zvuku přidávám příklady. Je to věc velice užitečná a jistě se vám bude hodit v mnoha dalších jazycích.

Consonnes (souhlásky):
[b]     bon, robe
[d]     disque, aider
[f]      forme, franҫais, photo
[g]     glace, gare
[k]     coq, sac, qui
[l]      lac, Louis
[m]    moment, Monsieur
[n]     non
[ŋ]     montagne, magnétophone, gagner
[p]     Prague, répérer
[R]     réparer, roman
[s]     assez, leҫon, merci, salut
[ʃ]     chanter, dimanche, chut
[t]      table, tomber, voiture
[v]     ville, voilà, voeux
[z]     rose, Suzanne, zéro
[ʒ]     jeu, janvier, Jacques (čte se [ž])

Voyelles (samohlásky):
[a]     chat, Anne, aviron
[ɑ]     pâte (zadní ɑ; v běžné francouzštině se vyslovuje jako [a])
[ã]     an, blanc, Jean
[e]     été, parler, écoutez, j´ai
[Ɛ]     père, rêve, maison
[ɛ̃]     matin, dessin, jardin
[o]     photo, métro, rose
[ɔ]     pomme, joli, sport, encore
[õ]     bonbon, nom
[ø]     deux, bleu, Monsieur
[œ]   heure, fleur, docteur
[ə]     je me repose, devant, Anne-Marie
[œ̃]   un, brun (v běžné francouzštině se neliší od e)
[u]     bonjour, Toulouse¨
[y]     rue, Luc, Salut
[i]      ici, Paris, Marie

Semi-voyelles (polosamohlásky):
[j]     pied, radio
[w]   moi, trois, oui, jouer
[ɥ]    lui, huit, aujourd´hui



Vyňato z knihy:
TAIŠLOVÁ, Jitka. Mluvnice francouzštiny. dotisk 1. vyd. Praha 4: LEDA, 2005. 312 s. ISBN 80-7335-004-1