Mezinárodní fonetický přepis zvuků

Přidávám seznam zvuků v mezinárodním fonetickém přepisu, které se používají ve francouzštině. K lepšímu vybavení zvuku přidávám příklady. Je to věc velice užitečná a jistě se vám bude hodit v mnoha dalších jazycích.

Consonnes (souhlásky):
[b]     bon, robe
[d]     disque, aider
[f]      forme, franҫais, photo
[g]     glace, gare
[k]     coq, sac, qui
[l]      lac, Louis
[m]    moment, Monsieur
[n]     non
[ŋ]     montagne, magnétophone, gagner
[p]     Prague, répérer
[R]     réparer, roman
[s]     assez, leҫon, merci, salut
[ʃ]     chanter, dimanche, chut
[t]      table, tomber, voiture
[v]     ville, voilà, voeux
[z]     rose, Suzanne, zéro
[ʒ]     jeu, janvier, Jacques (čte se [ž])

Voyelles (samohlásky):
[a]     chat, Anne, aviron
[ɑ]     pâte (zadní ɑ; v běžné francouzštině se vyslovuje jako [a])
[ã]     an, blanc, Jean
[e]     été, parler, écoutez, j´ai
[Ɛ]     père, rêve, maison
[ɛ̃]     matin, dessin, jardin
[o]     photo, métro, rose
[ɔ]     pomme, joli, sport, encore
[õ]     bonbon, nom
[ø]     deux, bleu, Monsieur
[œ]   heure, fleur, docteur
[ə]     je me repose, devant, Anne-Marie
[œ̃]   un, brun (v běžné francouzštině se neliší od e)
[u]     bonjour, Toulouse¨
[y]     rue, Luc, Salut
[i]      ici, Paris, Marie

Semi-voyelles (polosamohlásky):
[j]     pied, radio
[w]   moi, trois, oui, jouer
[ɥ]    lui, huit, aujourd´hui



Vyňato z knihy:
TAIŠLOVÁ, Jitka. Mluvnice francouzštiny. dotisk 1. vyd. Praha 4: LEDA, 2005. 312 s. ISBN 80-7335-004-1 

G "chranič" nebo "měnič" ?

Čtení G se řídí podle toho, co po něm následuje. Přidávám pravidla pro čtení G i se záludnými výjimkami.

Pokud po g následuje a, o, u; čte se jako [g]

Exemples: un garçon 

[gaRsõ] (chlapec), gomme [gom] (guma),  gustation [gustasjõ] (chuť, vnímání chuti)
ALE pokud se vklíní e, výslovnost se změní na [ʒ], tzn. že gea se čte [ʒa], geo [ʒo], geu [ʒu]

"e" mění výslovnost na [ʒ] - "e je měnič"
Exemples: un geai [ʒƐ] [Ɛ proto, že ai se čte Ɛ ] (sojka)

Pokud po g následuje e, i, y; čte se jako ž [ʒ]
Exemples: un geste [ʒest] (gesto), un gibier [ʒibje] (zvěřina), un gymnast  [ʒimnast]

 (gymnasta)

ALE pokud se vklíní u, chrání od přeměny na [ʒ], tzn. že gue se čte [ge], gui [gi], guy [gi]

"u" chrání od přeměny na [ʒ] - "u je chránič"

Exemples: une guerre [gƐR] (válka), un guidage [gidaʒ] (řízení, vedení), un gui [gi] (jmelí), Guyane [gijan] (Guyana)

Čtení il/ill

Jakmile ve slově uvidíte il nebo ill např. famille, je třeba se zamyslet nad čtení, protože to je trochu komplikovanější. A proto přidávám pravidla pro jejich čtení i s výjimkami.

il

• il s jedním l po souhlásce se čte jako [il]; exemple (příklad): le fil [fil] (nit), exeption (výjimka): le fils [fis] (syn)
• il s jedním l po samohlásce se čte jako [j]; exemple: l' ail [aj] (česnek), le travail [tRavaj] (práce)
• l ve slově značí obvykle mužský rod

ill

• ill s dvěma l po souhlásce se čte jako [ij]; exemple: la famille [famij] (rodina), la fille [fij] (dcera); exeptions: la ville [vil] (město), le village [vilaʒ]  (vesnice), mille [mil]  (tisíc), un million [miljõ]  (milion), un milliard [miljar]  (miliarda)
• ill s dvěma l po samohlásce se čte jako [j]; exemple: Versailles [veRsaj], la paille [paj] (sláma)
• ll ve slově značí obvykle ženský rod; exeption: le gorille, le village

Nosovky

Nosovky jsou skupina hlásek, které se čtou nevýrazně. Jakoby zvuk procházel nosem. Opět bude záležet ve které části slova se nacházejí, co jim předchází i následuje. Jedná se o m nebo n a k nim nějaké samohlásky.

[ã]    jako nosové a se čtou skupiny am/an, em/en
         exemples: maman [mamã] (mamka), la France [fRãs] (Francie), décembre [desãbR] (prosinec), envol [ãvɔl] (vzlet)
[ɛ̃]    jako nosové e se čtou skupiny im/in, eim/ein; Zvuk je podobnější nosovému [ã], ale stále se snažíme vyslovit e. Neurčitý člen un se čte jako [ɛ̃]. exemples: jardin [ʒaRdɛ̃] (zahrada), impoli [ɛ̃pɔli] (neslušný)
( [jɛ̃]   ien na konci slova - souvisí s pravidlem, že i před samohláskou se zkrátí na [j])
[õ]    jako nosové o se čtou skupiny om/on mm, exemples: le bonbon [bõbõ] (bonbón), mon [mõ] (můj)
( [jõ]   takto se čte skupina ion - souvisí s pravidlem, že i před samohláskou se zkrátí na [j])
[œ̃]   takto se čtou skupiny un/um; Zvuk je dost podobný vycpávkovému zvuku ə, ale s lehkým nádechem do a. Nezapomínejte, že je to nosovka - zvuk jakoby procházel nosem!
exemple: brun [bRœ̃] (hnědý)



Pokud je nosovka následována samohláskou nebo zdvojeným nn/mm, tak nosovka přestává existovat. 
Thomas [toma] (Tomáš); 
Canadienne [kanadjen](Kanaďanka)   ale!   Canadien [kanadjɛ̃](Kanaďanka)

Rozdíly v psaní

Francouzština používá některá písmena a znaky, které nejsou v češtině. Právě s nimi bych vás chtěla seznámit.

Les signes orthographiques (diakritická znaménka)

é - accent aigu (přízvuk ostrý neboli "čárka doprava")
    - é 
    - může být pouze nad samohláskou e !!!

• PŘI ČASOVÁNÍ SLOVES: Pokud se za přízvukem ostrým nečte koncovka, mění se na přízvuk tupý. Pokud se koncovka čte, přízvuk se nemění. exemple: il préfère

è - accent grave (přízvuk tupý neboli "čárka doleva")
    - è, à, ù 
    - může být nad samohláskou e, a, u
    - výslovnost se nemění
    - rozlišení slov např.  il a (on má)    x    à l´école (do/ve školy/e);    ou (nebo)  x  où (kde)

P.S: Malá pomůcka, aby se nepletl přízvuk tupý a ostrý. Tzv. pravidlo levé ruky. Jak to jen popsat... Zkrátka, když se někdy nudím, tak dělám jako, že si moje dvě ruce povídají. Takže jsou to takové dvě tlamy, co ne a ne mlčet. Dolní část tvoří palce a horní část zbývající prsty spojené k sobě. Takže na ruku se díváte ze strany. Musí to být levá ruka! Když tlamu otevřete tak, aby tam byl ostrý úhel, spojené prsty směřují doprava, tzn. že ostrý přízvuk, accent aigu, je čárka doprava. Když se pak povede tupý úhel, tak se jedná o tupý přízvuk, accent grave, a to je čárka doleva.


î - accent circonflexe (přízvuk složený neboli "stříška")
    - výslovnost: ê se čte [Ɛ], â se čte [a], ô se čte [o], î se čte [i], û se čte [y]
    - přízvuk složený se nachází slově, pokud je v příbuzném slově po samohlásce s např. la fête (svátek) -           festival, hôtel - hospitalier (pohostinný), une île - islande
    - to platí i při časování sloves např. vous êtes - tu es, naître - je nais, connaître - je connais
    - rozlišení slov např. du parc (z parku)   x   j´ai dû (musel jsem)

NAD VELKÝMI PÍSMENY SE AKCENTY PSÁT NEMUSÍ.

ë - tréma (rozlučník neboli "dvě tečky")
     - nejčastěji ї, vzácněji ё, ü
     - ÿ se vyskytuje jen ve vlastních jménech např. Jules Balaÿ
     - rozloučí na dvě písmena
     - např. Noёl (Vánoce), Israёl (Izrael), naїf (naivní, naivka) - zde se čte [naif], ale kdyby tam nebyl rozlučník tak           by se to četlo [nƐf], aїe (au) se čte [aj]

ҫ - c cédille (háček pod c)
      - čte se [s] např. leҫon

-  le trait-d'union (spojovník)
      - ex.: les Champs-Elysées, quatre-vingt (osmdesát)

'  l' apostrophe (odsuvník)
       - označuje vypuštění samohlásek e, a, i

       - ELIZE je označení pro vypuštění koncového e, a či i v některých většinou jednoslabičných slovech            před podstatnými a přídavnými jmény, zájmeny, slovesy - když všechny zmíněné sl. druhy atd.                začínají samohláskou

       - pravopisným vyjádřením elize je odsuvník

       - Nejběžnější slova, kde se odsouvá e: je, me, te, le se, ne, ce, de, que                                                                  ALE NIKOLI: le un, le onze, le onzième, le yoga... a v zájmenu le v rozkazovacím zp. - Dis-le!

       - Samohláska a se vypouští ve členu určitém a v zájmenu osobním v předmětu la: l' école, je l' ai vu;          ALE NIKOLI v imperativu: Aide-la!

       - Samohláska i se vypouští pouze ve spojce si (jestli) před zájmenem il, ils, tj. s'il, s'ils                                   ne však před elle(s) tj. si elle, si elles




Elize vyňata z knihy:
TAIŠLOVÁ, Jitka. Mluvnice francouzštiny. dotisk 1. vyd. Praha 4: LEDA, 2005. 312 s. ISBN 80-7335-004-1