Ve francouzštině má každé izolované slovo přízvuk na poslední vyslovené slabice. Ve větě se však slova řadí ve skupiny, v nichž jsou jednotlivé prvky plynule navazovány; přízvuk je pak na konci těchto celků.
Vyňato z knihy:
TAIŠLOVÁ, Jitka. Mluvnice francouzštiny. dotisk 1. vyd. Praha 4: LEDA, 2005. 312 s. ISBN 80-7335-004-1
Žádné komentáře:
Okomentovat